„Sáhli po svých vizích, nabitých emocemi, a zkusili se jich dotknout, připevnit je na určité místo, snad prsty na měkký povrch. Nevynalézali obrazy. Pouze se dotýkali toho, co už existovalo.“
(David Lewis-Williams, Mysl v jeskyni)
Skupinová výstava Absolute Beginnerspřináší smělou, ale zároveň konejšivou vizi o genezi obrazivé tvorby a její cestě napříč časem, prosté dynamických změn, náhlých, nečekaných zvratů i přespříliš překotného vývoje. Prostřednictvím poněkud spekulativní konfrontace dvou nejvzdálenějších bodů na časové ose dějin umění se dvojice příležitostných kurátorů, vydrážděných špatně pochopenými frázemi z populárně-naučné literatury, pokouší akcentovat formální i obsahové konstanty a zpochybnit tak vžité představy o lineární a víceméně neomylné progresi výtvarného umění od primitivního směrem k vyspělému, od nižšího směrem k vyššímu, či chcete-li – od instinktivního a intuitivního směrem k duchaplnému a racionálnímu. Můžeme se vůbec na podstatu historického vývoje dívat jinak, než jako na posloupnost, kdy první krok určuje druhý, oba tyto kroky pak určují třetí a to vše vede nevyhnutelně tam, kde jsme teď? Neříkáme tím zároveň něco o své neochotě vidět sami sebe jinak, než jako vrchol a pomyslný cíl všech těchto procesů? Podobné otázky se autoři výstavy pokouší formulovat na subjektivně sestaveném vzorku 22 českých umělců mladší generace, na poli projevů, které převážně nazýváme obrazem.
