Není Go jako GO. Někde stíhá predátor nebohou oběť, jinde závodí šelma s východem slunce, klokan prchá před požárem nebo si pštros kope s vlastním vejcem, které je ale spíše kulatým bledým měsícem. Všude je vazba zvířete, horizontu a slunce či měsíce, podle toho, zda je den či tma. Slunce a měsíc se někde žánrově proměňují v míč, balón, balónek či bublinu.
Za zvířecími náměty, tolik typickými pro Alenu Anderlovou, cítíme explikaci vztahu přírody a civilizace, respektive přírody a lidského rozumového poznání. Člověk se svou sebestředností vymýšlí vývojové a evoluční konstrukty, v nichž sám sebe klade na nejvyšší stupeň dokonalosti, vše ostatní podléhá principu tohoto sebeopodstatnění.
