kurátor Dmitry Zabavin Tato výstava je pozoruhodná již tím, že se vůbec koná. Oba umělci jsou totiž navzájem tak odlišní, že je těžké představit si jejich díla vedle sebe v jednom výstavním prostoru. Kresby Andrewa se podobají ilustracím dětských knížek. Usvědčují svět z krutosti tím, že dětsky podrobně a barevně zobrazují scény otřesného násilí. Oproti tomu mnohovrstevnaté koláže Anny Parkiny jsou hluboké a plné skrytých, mimojazykových významů. Téměř jediné, co spojuje tyto dva umělce, je téma války jako metaforického obrazu každodenního života. Pro někoho to znamená stav neustálé sebeobrany a strachu z nepředvídatelné budoucnosti, pro jiného zase boj se sebou samým o pokoru a smíření se světem, jaký je. Mluvíme-li o této výstavě, je třeba říci, že se jedná o ten vzácný případ, kdy se natolik obehrané téma, jako je válka, v rukou umělců najednou stává skutečným zjevením, z jehož výšin naše dosavadní názory vypadají jako naivní bludy. Jak samotný název výstavy napovídá, je věnována vojenskému pojmu útok ze zálohy. Tomu strašnému postavení armády, v němž čeká každou minutou na své zničení nebo na to, že upadne do zajetí. Ale umělci téma pojímají z velmi neočekávané perspektivy. V jejich dílech útok ze zálohy nepředstavuje bod konečného zoufalství a smrti, nýbrž bod znovuzrození, kdy ztrácejí cenu jakékoli požitky, smysl ztrácejí i ta nejpevnější přesvědčení a zanikají všechny dosavadní životní priority. Kdy jediné zlo, se kterým nám zbývá bojovat, je zlo v nás samých.