Formou intuitivních příběhů se Anežka Abrtová dotýká témat tělesnosti a vzájemné blízkosti, stejně tak jako tématu sdílení a hledání balance mezi vědomým a nevědomým prožíváním. V její tvorbě tak jde o spojení vnitřních a vnějších vlivů, naší vrozené citlivosti a aspektu těla, přičemž si záměrně vytyčuje svou hranici směrem k divákovi. Objevuje se zde energická kresba ve formě velkých barevných formátů, která se v poslední době neefermérně přelévá do minimalistických a vzdušných akvarelů.
Adolescence a dětská intuitivnost proudící z děl, zde zastupuje důležitou součást našeho podvědomí. Pestré motivy a výsledná kompozice rozsáhlých barevných kreseb působí jako intuitivní a přesto sugestivní indicie pro hledání významů uvnitř obrazu. Touha po přerodu a uzdravení se odráží z transcendentálních motivů směrem ven ve snaze představit to, co se děje uvnitř.
