V intencích stejnojmenného textu Ernsta Jüngera představuje chůze lesem metaforické vyjádření vzdoru vůči rostoucí technologické a politické totalitarizaci moderní společnosti. Lesní chodec je připraven vzepřít se automatismu současné civilizace, jejím mocenským nástrojům i technickým inovacím, které vedou k zpohodlnění a v konečném důsledku i ztrátě svobody volby. Týž status přijímá i osm autorů a autorek, kteří namísto přímé, předem vytyčené cesty, dávají prostor bloudění a pochybám, jakožto nezbytnému předpokladu nepředpojaté mysli.
