V obrazech Evy Jaroňové se svět rozpadá – a znovu vzniká. Rostliny, těla i krajiny se v jejích šerosvitných kompozicích proměňují v organické mikrosvěty, kde rozklad a růst splývají v jeden dech. Její malby jsou poetickými meditacemi o koloběhu života, v němž se hmota mění v energii, zánik v nový začátek a člověk se stává součástí širšího příběhu přírody.
