V instalaci Jakuba Tomáše Tekutost vstupujeme do fantaskního rozhovoru malby se sochou, kde jedna forma se přelévá v druhou. Autor vytváří imaginativní půdu pro naraci a každý divák se tak současně stává interpretem metafor. Zavěšené malby evokují okna do imaginárních světů, v nichž se otevírají mnohovrstevnaté významy vizuálního jazyka. Výsledným obrazům předchází sochařská práce v prostoru, kde každá součást ústředního motivu budoucí malby má svůj papírový model. Socha tak může být přítomna i prostřednictvím malby. Vystříhaní lidé ve vystříhaných domech a krajinách. Makety nás samotných a našich představ. Jako bychom se ocitli ve snu, kde naše tělo je z lepenky, překračuje svoji biologickou podstatu a stává se nástrojem idejí. Iluzivně zpracované prostředí s důrazem na lineární perspektivu paradoxně doplňují zploštělé korpusy představitelů lidstva. V dílech je tak současně přítomna bezprostřední naivita vizuální zkratky i striktní dodržení hloubky prostoru prozrazující roky malířského školení.
