Pro fotografie Jana Dotřela je podstatné pnutí mezi redukovatelností a neredukovatelností. Používá platónská tělesa, čtvercové mřížky (gridy) a Fibonacciho posloupnost jakožto matematické modely výseků skutečnosti. Tyto prvky pak zasazuje do pečlivě vybraných krajin, které jsou svými vlastnostmi – nahodilostí uspořádání, neustálým proměnám a růstu naopak jedinečné a neredukovatelné. Vyhýbá se tak univerzalizaci těchto principů a snaží se o jejich narušování a rozklad.
