Výstavou Jan Měřička (*1955) tematizuje stopu zaniklého života v různých rovinách – smrková monokultura, kultura řasy v rybníku, rituály spojené s koncem života.
Smrkový les vnímáme jako nedílnou součást našeho životního prostředí, uklidňující temně zelený prostor. V procesu jeho odumírání, jakým je nyní kůrovcová kalamita se objevuje skrytá anatomie stromů, tvary zneklidňuijící, nezvyklé, ale zvláštním způsobem přitažlivé. Haldy odřezaných větví vytvářejí zvláštní mikrosvěty s neidentifikovatelnými procesy probíhajícími v jejich útrobách. Jednoduché lineární kresby padlých smrkových kmenů a větví autor vrství přes sebe podobným způsobem, jak asi vznikaly a tiskne na ekokarton, vyrobený z dřevní smrkové hmoty. Iluze prostoru vzniká až setkáním vytištěných kresebných struktur.
