Myslel jsem si, že v šedesáti by se měl malíř konečně probudit ze snů a něco pořádného namalovat.

Před čtyřmi lety jsem začal do sebe uzavřeným Husitou a plánoval jsem, že budu pokračovat
malbami s jistými odkazy k dějinám.

Dlouho jsem maloval, nebo spíš nemaloval, a nefungovalo to. Obrazy na připravených
plátnech (většinou stejného, pro mě menšího formátu) se začaly chovat po svém. Donutily mě,
abych se přestal bát až dětské jednoduchosti a různé míry jímavosti. Nedovolovaly ovšem slevit
z nároku na přesnost a musel jsem hledat to, s čím rezonují uvnitř mého já.

Obrazy mně vždycky dávaly zabrat. A je to s nimi čím dál těžší.

Už si nemyslím, že je vůbec možné, aby se malíř odstřihl od svých snů, ať po šedesátce
nebo dřív nebo později.

A sám jsem velmi zvědav, jak se tato sousta poskládají do Předkrmu a co přijde po něm.

Jan Merta, 24. února 2016

Výstavou  Předkrm, na které Jan Merta představuje své poslední práce, 
zahajuje galerie SVIT svou činnost v nových prostorách na Praze 2.