Jiří Bartůněk žije celý život v Ústí nad Labem, tedy ve městě, kde byla kultura na okraji zájmu města, které je samo o sobě periferií i v kontextu kulturních center Čech. Právě proto stál tento umělec již za hlubokého komunismu u vzniku první generace, která se začala zabývat uměním, jehož kreativita brala vitalitu z toho nejlepšího, co bylo možné vydedukovat ze světa na západě od nás. Díky své pedagogické činnosti měl přímý vliv na celé generace následovníků (včetně mě), kteří později vytvořili z Ústí nad Labem významné centrum vizuálního umění. Svoji vitalitu a intelektuální reflexi si autor uchoval dodnes i přesto, že tvoří za okrajem zájmu vlivných teoretiků. Kvalita jeho díla je však přinejmenším srovnatelná s takovými tvůrci jako je Jiří David, Jiří Kovanda, František Skála atd. – i když generačně tyto umělce předchází. Klíčovými termíny souvisejícími s jeho prací jsou postkonceptualismus, neodada, konstruktivismus a groteska.
