Zkoumání prostoru, objemu, hmoty a prázdnoty jsou základními charakteristikami práce Jiřího Příhody. Jeho tvarově nesmírně vynalézavé a inovativní studie imaginárních objektů se v reálném provedení stávají vysoce inspirativními místy propojujícími architektonická řešení s objektovými tendencemi z oblasti výtvarného umění. Významným a inspirujícím „protihráčem“ je autorovi velmi náročná a komplikovaná architektura novorenesanční budovy Rudolfina, jejíž kvality vždy nejlépe vyniknou v konfrontaci se silnými výtvarnými koncepty současnosti.
Větší část výstavy s názvem Void přinese zcela nová díla vedle připomenutí zásadních prací z minulých desetiletí. Výstava v Galerii Rudolfinum je rozhodně doposud největší přehlídkou jeho tvorby v hluboce promyšlené sestavě vnitřních vazeb jednotlivých instalací mezi sebou. A to jak v rovině tvarové prostupnosti, tak i v myšlenkových konsekvencích. Příhodova práce vyniká naprosto nekolísající úrovní vysoce přesahující běžný standard prezentací tohoto typu a je svým způsobem na české výtvarné scéně solitérní.
