Výstavu dvou významných autorů, Josefa Sudka a Jakuba Špaňhela, z nichž každý se pohybuje v jiném čase a v jiném médiu, spojuje jedno silné téma – pražská katedrála sv. Víta, místo intenzivně spjaté s dějinami celé naší země, místo, které spoluurčuje naši národní identitu.

Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha se začala stavět v polovině 14. století a slavnostně dokončena byla v roce 1929. V roce 1924 vstupuje do rozestavěné katedrály Josef Sudek a je uchvácen („zažil jsem zjevení“): paprsky slunečního svitu procházejí prostorem s rozvířeným prachem a vytvářejí fantastickou hru světla a stínů. Sudek během dvou let vytvořil dnes již legendární soubor fotografií z katedrály, které zahrnují jak pohledy do hlavní lodi, tak řadu detailů rozestavěného a dokončovaného prostoru.

I malíře Jakuba Špaňhela katedrála sv. Víta, obecněji kostelní interiéry, fascinují od doby, kdy se začal malířství věnovat. Jeho diplomová práce na Akademii výtvarných umění byla věnována právě katedrále. Průběžně se k tématu vrací, a to i k postavám a legendám, které jsou s nimi spjaté. Mimo jiné nemohl opomenout ani Sudkovy fotografie – několik pláten věnovaných katedrále sv. Víta je inspirováno právě Sudkovým viděním sluncem a prachem zalitého chrámu. Ve výstavě uvidíme všechny polohy Špaňhelovy tvorby, tedy výrazné gestické práce i „válečkové“ obrazy, východiskem šablony je typický gotický oblouk a náznak fiály. 

Výstava naznačuje, jak je možné blízkou emoci (vzniklou ve stejném prostoru, ale v jiném čase), vyjádřit v různých médiích. Ani jeden katedrálu „nepopisuje“, oba se snaží o nalezení nadčasového, obecnějšího zobrazení, které by v sobě shrnulo všechno to, co katedrála sv. Víta znamená.