Nohy velryby našlapují po dně ještě neobjeveného světa. Spočívají pod hladinou toho, co vidíme a co důvěrně známe, jako možnost, jako připomínka, že naše těla a malé i velké světy, ve kterých žijeme a které utváříme, jsou neustále v pohybu, v permanentním stavu utváření a přeměny, ve vztahu, a nikdy ne odděleně a nikdy ne staticky a vždycky znovu a znovu beze jména. A že je tahle nejistota naší přirozeností, něčím co nás drží naživu, i když tomu nejsme učeni.

kurátorka: Eva Koťátková