Markéta Hlinovská /1978/ po formální stránce propojuje jindy protikladné přístupy - lehce rozostřený akvarel kombinuje se strojově přesnými šablonami. Tato osobitá kombinatorika spou s mistrným ovládnutím metody, autorce dovolují rozehrávat nedořečené příběhy ve schématických, přesto povědomých prostorech, plných kbelíků, lešení a obydlených zvířaty. Její tvůrčí přístup je možné definovat coby scénografickou metaforu, často s hlubokou vazbou na vlastní prožitky i konkrétní výstavní prostor.