Michal Kříž přibližně od roku 2017 soustavně vytváří kresebné deníkové záznamy, v nichž za využití těch nejprimitivnějších výtvarných prostředků glosuje stereotypnost a bezúčelnost svého každodenního života. V těchto náhodně zachycených komentářích a reflexích, prodchnutých humorem pacienta v terminálním stádiu, lhostejně konstruuje svoji autobiografii postrádající životopisná fakta, odrážející roztříštěnou a iluzorní povahu své vlastní osobnosti: inherentní odcizení, bezpředmětnou úzkost, dezorientaci, osamělost, zbytnělé libido a další obvyklé atributy života muže ve středních letech.
