Na aktuální výstavě v pražské DSC Gallery přináší Milan Houser desítku nových prací pod názvem Melancholie. Jde opět o střet vizuálních "civilizací" – vrstvených nitrocelulózových laků, chemického pokovování, vypalování plamenem, chromování a prasklin v chladnutí tohoto obrazového organismu. Jedná se o množství monochromních pláten od krvavých kadmiových tónů až po zádumčivé stříbřitě černé odstíny. Vytvářejí melancholický (posthumanistický) pocit nebo intenzivní dystopickou atmosféru, v níž se odhalují reflexní, otlučená těla obrazů s umělcovým "mučením" ohněm a stárnutím popraskaných povrchů, jak malovaná hmota postupně tuhne (entropie).

Měkké lité tkáně, jejich průchod časem, ztělesňují naléhavou výpověď malířské podstaty, odrážejí dojem naší potemnělé, tíživé současnosti. Sytá pole lidských obrazů v životní velikosti (ve zlatém řezu) nekompromisně zrcadlí vnímatele i samotný prostor. Houser tak pokračuje v rozvíjení svého osobitého příběhu "bezkontaktní" malby – bez vstupu rukopisu či štětce. Jak výstižně říká: "Obraz se vytváří sám – řízenou náhodou, chemickou reakcí, za mé fyzické asistence, má vlastní vůli."