Ondřej Maleček otupuje vyostřené, zraňující hroty romantické nespoutanosti, rozervanosti a revoltujících nálad, aby vše přeměnil v baladistické, hořce úsměvné pohádky, které se ale nezříkají temných hlubin, odkud jsou čerpány. Jsou to legendistická poselství o místě, kde autor žije, o prostoru, který sdílí, o identitě, snech, o nenaplněných tužbách i smíření.
Na jeho obrazech se zjevují noční hvozdy, ostře zalomené horské cesty, dramatická oblaka, můry, pavouci a dravci, čarovné byliny i mystické houby. Vytváří dramatický svět zvratů, v němž evokuje prostřednictvím své osobité imaginace krocení zlé chiméry, která se vkrádá do života jako svádějící, lákavá i rozkladná melancholie.
