Malý výstavní prostor galerie se proměnil v kupé jedoucího vlaku. Obraz za oknem se míhá jako na políčkách filmového pásu.
Oba vystavující autoři se dlouhodobě zabývají analýzou média filmu. Tomáš Svoboda, host výstavy, dělí film na jednotlivé složky, nahrazuje je, či zcela pomíjí. Je pak na divákovi a jeho imaginaci, aby si dekonstruovaný film opět poskládal a doplnil na základě vlastních představ a zkušeností. Cesta vlakem mezi Libeňským a Masarykovým nádražím se tak může stát nečekaným zážitkem.
Tereza Severová pracuje s přivlastněným materiálem. Soubor prezentovaných fotografií vychází z konkrétního filmového díla – Vraždy v Orient expresu z roku 1974. Filmový obraz byl rozdělen na vrstvy popředí a pozadí. Z původních záběrů bylo odstraněno vše kromě posledního obrazového plánu - krajiny za okny. Tato okna mohou být chápána jako analogie vidění samotného, poskytující nám pouze určitý výsek z pozorované skutečnosti.
