Vyleštěné stěny developerského simulakra, vulgarita jeho kótované korektnosti i transparence utvářejí neproniknutelnou zrcadlovou plochu, která pak automaticky a slepě odráží dráhy zvnějšku vedené komunikace: techniky observace, občanské uvědomělosti či aktivismu. Iluze ale není dokonalá, architektonický projekt nemizí, nýbrž o sobě v tomto svém difuzním pitvoření nakonec přece jen i něco prozrazuje.
