Feminismus stále čelí jak explicitnímu odmítání („vždyť už jsme si všichni rovni“), tak i strukturálním překážkám. To, co bylo předmětem zápasu druhé vlny, zůstává v mnoha ohledech nedosažené. Ženský hlas je nadále marginalizován v rozhodovacích pozicích, těla žen podléhají dohledu, reprodukční práva jsou omezována a péče je přehlížena jako samozřejmá. Emoce jsou znevažovány, zranitelnost zaměňována za slabost.   "Woman must write her self: must write about women and bring women to writing, from which they have been driven away..." / „Žena musí psát ze sebe: musí psát o ženách a přivést ženy k psaní, od kterého byly odtrženy…“ píše Hélène Cixous ve svém textu The Laugh of the Medusa (Smích Medúzy) v roce 1975.   Výstava Ozvěny Medúzy představuje kurátorovaný výběr audiovizuálních děl autorek ze střední a východní Evropy, které prostřednictvím videa artikulují tělesnou zkušenost, citlivost i hlas, jenž byl v průběhu historie opakovaně potlačován, zesměšňován nebo démonizován.   kurátorská koncepce: Pamela, Anežka Januschka Kořínková