Východiskem velkoformátové kresby Pavla Trnky je figura jako významový celek, jenž je také vyjádřením autorova alter ega, jeho emocí a postojů. Expresivní pojetí figury kresbu deformuje, stylizuje a abstrahuje. Námět výstavy zase posouvá figuru směrem ke krajině, kde středem zájmu je výraz lineárního rytmu a energie plochy, inspirovaný čínskou a japonskou krajinomalbou. Monochromní kresby doplňují akvarely, jako barevné akcenty instalace.