Zahradu Winternitzovy vily na podzim zabydlí bezhlavá torza, organická stvoření a totemické objekty sochařky Pavlíny Kvity, jejíž umělecký projev je kombinací osobní mytologie, zvířecího i lidského světa a nehybných architektonických tvarů. Pradávné se zde setkává se současností, posvátná zvířata, osobní strážci i bojovníci odrážejí autorčin obdiv ke starým kulturám a mýtům, stejně jako úctu k základním přírodním elementům, jež zde figurují ve své ochranné i ničivé podobě.
