Společná výstava Alžběty Říhové a Petra Duba není konfrontací, ale spíše symbiózou, paralelní veřejnou prezentací dvou podobně umělecky orientovaných autorů. Alžběta a Petr patří k svébytným reprezentantům postkonceptuálního umění, či „reduktivních tendencí“, ovšem transformovaných postmoderní lekcí, která resuscitovala spektakulární vizualitu.
U obou autorů je východiskem závěsný obraz. Zdrojem pro formální i významovou hru pak je architektura, respektive její tektonické prvky, ale také dekonstruované elementy archetypizovaného obrazu či fyzikální vlastnosti materiálu. Oba experimentují s multiplikací, serialitou, variabilitou, modulárností. Shodně kladou důraz na materiál a na pečlivé povrchové zpracování vystaveného artefaktu pracující často s iluzivními efekty. Výsledkem je simplifikovaná geometrická forma v podobě hybridních obrazů-objektů nabízející překvapivě bohatý zdroj významů, signifikací, citací a odkazů do historie umění, architektury, společnosti.
