Petr Kunčík (*1981) patří k autorům, kteří dlouhodobě rozvíjejí jazyk ornamentální abstrakce a hledají nové formy vizuální fabulace. Jeho malby vznikají z rytmizovaných struktur a barevných vrstev, které se skládají do celků oscilujících mezi řádem a chaosem. Zatímco v rané tvorbě se objevovala figurace a narativní motivy, později se Kunčík zaměřil na ornament, repetici a vizuální energii samotné barvy.   Malířská plocha se v jeho dílech mění v labyrint opakujících se znaků, barevných segmentů a gestických stop. Tyto obrazy nevytvářejí iluzivní prostor, ale spíše pole vjemů, které se divákovi otevírá prostřednictvím intenzivního rytmu a vizuální vibrace. Autor přitom pracuje s technickým experimentem i spontánním gestem – ornament není dekorací, ale výrazem řádu, který je neustále ohrožován náhodou a živostí malířského zásahu.   Kunčíkova malba osciluje mezi meditativním a dramatickým účinkem. Některé kompozice působí jako vizuální partitury, jiné jako mapy neznámých území nebo kaleidoskopické sondy do podvědomí. Vždy však jde o hru s percepcí a o hledání nových možností obrazu, který nemusí vyprávět příběh, ale dokáže diváka vtáhnout do vlastního rytmu a pulzace.