"Barva je prostředek bezprostředního působení na duši. Barva je klávesa. Oko je úderné kladívko. Duše je klavír s mnoha strunami. Umělec je ruka, která úderem na tu nebo onu klávesu způsobí vibraci duše." (Wassily Kandinsky)

Malbu Petry Švecové charakterizuje exprese, abstrakce a náznaky či nápovědi věcnosti. Obrazy jsou krajinou, zátiším, občas vstoupí na scénu figury. Ač to tak na první pohled nevypadá, jde o tradiční malířské žánry. Malířka je překračuje směrem k emoci, barvě, sugesci, modernisticky zvolenému narativu, který spíše připomíná texty Virginie Wolfové nebo Marcela Prousta. Nezajímá ji zobrazení skutečnosti, mimesis, vytváří novou skutečnost, jež tu reálnou deformuje, rozvíjí, interpretuje, re-konstruuje. Ať jde o děje, předměty či subjektivní prožitky. Každý obrazy má v sobě cosi muzikálního a poetický náboj, zároveň se opírá o hmotu barvy. O tekutost, suchost, lesk, mat, leckde vykukuje původní plátno. Lyrický tón dokáže zvážnět až k bouřkovému dramatu a melancholické osudové tónině. A když vysvitne slunce a jeho paprsky nás hřejí do tváří, blahopřejeme si, že jsme zahrádku zalili už za deště.

Petra Švecová je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze v roce 2018. Prošla ateliéry Milana Knížáka, Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla, ale má za sebou také studium fotografie na FAMU a mediální studia na FSV UK. Získala rezidence v Oberpfalzer Künstlerhaus, Schwandorf a v Karlových Varech. Vystavovala na řadě samostatných a kolektivních výstav, mj. v Alšově jihočeské galerii, Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě, v Pragovka Gallery, v Prám studiu, EinsZwei Gallery etc. Její malířská práce se dotýká emoce a konstrukce obrazu skrze barvu a barevnou plochu s minimalisticky redukovanými náznaky věcnosti.