Už několik let je citlivost Ruty Putramentaite zaměřena na asymetrický vztah člověka a přírody. Její práce jsou fragmentární metaforou prostředí, které podává zprávu o nestravitelnosti lidské aktivity. Dává do souvislosti odlišná pojetí plynutí času, životnosti i rozkladu organické a anorganické hmoty. Jedním dechem vnímáme nekonečnou biochemickou reakci univerza, jehož jsme součástí, jako hlubokou existenciální zkušenost, ale paradoxně s vědomím, že na její plné pochopení náš lidský věk nikdy nedostane dostatek času.
