Výstava I’m Sick of Fucking and not Knowing How to Rage promlouvá o pocitech vzteku a agrese, ale také o způsobech, jakými se s těmito emocemi učíme nakládat. Sarah Dubná se s nim vypořádává jak v průběhu malířského, tak tatérského tvůrčího procesu. Pro své obrazy využívá množství podkladů. Plátno, nalezené i použité textilie, štuky, omítky a zdi, do nichž někdy jemně, jindy agresivně, s hněvem a s razancí vstupuje. Bodá, škrábe, perforuje, drápe, trhá je na kusy, a poté zase seřazuje, skládá, sešívá, uklidňuje, dává jim nový vnitřní řád. Tím vytváří napětí mezi hněvem a smířením, rozrušením a klidem, bolestí a rozkoší.
