Skupinová výstava (S)měna vytyčuje pole našeho společného výzkumu. Stáváme se v ní kartografy neviditelného. Zaměřujeme pozornost na pomyslné hybatele našich kroků, kteří dennodenně, ač na to často zapomínáme, vymezují trajektorie našeho pohybu, definují naše rutiny i osobní či kolektivně sdílené tužby.
