Ve své generaci je Tomáš Absolon paradoxně nejméně strategickým a zároveň nejosobnějším malířem. A asi nejvíc ze všech spoléhá na malbu jako médium výtvarné pravdy. Na první pohled se jedná o virtuózní, na druhý pohled o téměř přecitlivělé, introvertní malířské události. Jejich estetika vyprázdnění je vlastně určitým druhem ochrany stále křehčí subjektivity, která se už zdá být pouhou poznámkou na okraj toho všeho, co vidíme kolem sebe. Výstava představuje umělcovy zcela nové i starší práce.
