Dílo Václava Litvana se na první pohled jeví jako čistě sochařské, respektující hmotu materiálu i tradiční um. Stejně podstatná je pro jeho sochy hravost a nadsázka, pnutí mezi materiální i přenesenou tíží jejich formy a lehkostí nebo jemností otázek, které Litvanovy často monumentální realizace vyvolávají. Instalace vzniklá pro Galerii Kostka je inspirována zkoumáním performativního potenciálu sochy a možností pohybu přirozeně statického objektu.
