Z formálního hlediska je Stratilova tvorba posledních šestnácti let různorodější a hybridnější než kdy dříve. Krajnost je zákonitým důsledkem důslednosti, ať již uplatňované v rovině vnitřní disciplíny, záměrně nekontrolovaného excesu, nebo tvůrčí lehkosti. Stratilova práce je prací s vlastním já - s jeho podrobováním širokému spektru výzev a her, v nichž se pak plně angažuje. Konstruuje tím autoportrétní monument o tisíci tvářích.
