Vasil Stanko dává svou důkladně připravovanou výstavní kolekcí najevo, že umění se dosud nezříká vyjadřování příběhů v klasickém žánru skupinového portrétu. V tvůrčím záměru jeho cílevědomého utváření díla se spojují dvě obsahové roviny, kde v jedné vytváří stylizované kompozice a v druhé zaznamenává reálný prostor, jako dokument v daném čase. Tímto spojením se tak zachycovaná situace ještě více vnitřně obohacuje. Rodinu autor chápe jako soudržný kolektiv, zastávající roli základu širšího společenství. V tomto ohledu získává jeho fotografický projekt v průběhu let na sociální závažnosti. Cyklus Rodinný portrét zahrnuje portréty osobností z oboru kinematografie, architektury, politiky, školství, zdravotnictví, sportu či podnikání, avšak hlavní inspirací zde nejsou profese modelů, ale spíše psychologická stránka realizací a zájem fotografovaných otevřít se performanci coby předpokladu zobrazení vznikajícího bez přílišné sebekontroly.