Ve videoinstalaci přímo určené pro prostor galerie Nevan Contempo buduje Viktor Takáč (*1982) síť vztahů mezi pomyslným a skutečným. Jako diváci se nacházíme v prostoru sloužícímu k prezentaci uměleckých děl. Nábytek a rekvizity se nás však snaží přesvědčit, že jsme vstoupili do interiéru kanceláře, která by mohla sloužit téměř k čemukoliv. Na obrazovkách a projekcích se odvíjí choreografie dvou postav pohybujících se s brýlemi pro virtuální realitu prázdnou halou. Vykonávají jednoduché úkony, jejichž komplikovanost se nám vyjeví až v souvislosti s předměty kolem nás. Smyčka se převrací na druhou stranu. Performeři na obrazovkách viděli ve svých virtuálních realitách místo, v němž se pohybujeme my teď, aniž zde někdy skutečně byli, naše realita se jim stala datovou reprezentací, jejich pohyby modelem pro náš pohyb prostorem zde.