Rozhovor Viktorie Langer s Habimou Fuchs (extract)   hf: Když vejdu do prostoru, ve kterém visí tvé obrazy, jsou moje první tři asociace: úrovně, barvy a zrcadlení. Ráda bych se tedy zeptala na tyto aspekty ve tvé tvorbě. Z obrazů vnímám propojenost mezi různými světy, mezi úrovněmi bytí nebo jiným slovem dimenzemi, které se někdy shlukují do pevných tvarů a jindy se rozprostřou v prostoru, který je spojuje i odděluje. Některé z úrovní jsou odrazem věcí vnímatelných smyslově ve třídimenzionální realitě a jiné potřebují zapojit i další pohled a otevřít pole imaginace. Mám ale pocit, že koexistují spolu ve vyrovnanosti. Je tvá tvorba výrazem přemýšlení a vnímání multidimenzionální reality světa, nebo mohla by ses podělit o to, z čeho taková kompozice vychází, jak vzniká?   vl: Multidimenzionalitu vnímám spíš podvědomě, než že bych o ní přemýšlela. Je to ale zajímavé, představit si, jak asi vypadají přechody mezi dimenzemi, jak probíhá přeměna, rozšíření, nebo jestli ta stejná věc se stává jinou, a mění se také pozorovatel, kdyby tam byl. Nebo ten fakt, že různé dimenze koexistují zároveň na stejném místě a ve stejnou dobu, ve vzájemné vyrovnanosti jak říkáš. Moc toho o fyzice nevím, bližší je mi imaginace.