Ve výklencích, připomínajících kapličky nebo apsidy v kostele, najdeme magické paralelní světy s několika postavami, které si začaly v kresbách a papírových modelech Kateřiny Burgertové vytvářet svou vlastní mytologii. Architektura těchto příběhu je fragmentem většího celku, který zůstává v jakési tajemné mlze milostné poezie. Příběh je veden jen jemným náznakem, divák se ocitá ve snu a vytváří si svůj příběh sám.