Lední hokej jakožto český národní sport se minimálně během loňského domácího mistrovství světa ukázal jako zásadní společenský lubrikant, který nás aspoň na chvíli všechny spojil a vnesl do života v neutěšené době radost. Letos se mistrovství světa v ledním hokeji koná ve Švédsku a Dánsku, tak nelze očekávat podobný zájem a podobný sociální efekt jako vloni. I to je jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli dělat tyto multimediální performance, aby se tento radost přinášející a lidi spojující zážitek zase letos konal veřejně.
V několika městech (Brno, Zlín, Ostrava) během přenosu zápasů českého národního mužstva budeme hokej živě komentovat a fandit za neustálého podkladu živé hudby. Během přestávek máme připraveny vlastní audiovizuální materiály, hosty, rozhovory, hudební formu slavné elektronické tužky a jiné performativní prvky. Vše je vedeno s nadsázkou, uvolněností a humorem přirozenými pro veřejné intervence, performance. Nicméně element fandění hokeji zůstává zásadním prvkem. Čili řečeno stručně a civilně: budeme promítat a fandit hokeji, dělat u toho muziku, komentovat zápas a dělat malé performativní happeningy v mezičase.
Věříme, že právě volba média je kýžená k ještě širšímu propojení společnosti, která se občas samovolně rozděluje na umělce a sportovce a naznačuje, že k průniku těchto množin dostatečně nedochází.
František Hruška je zvukový umělec, muzikant, kutil, skladatel a básník. Vystudoval obor Sonologie na Královské konzervatoři v Haagu. Věnuje se zvuku a hudbě v širokých a různých kontextech a formách. Jeho elektro-akustická hudební tvorba se často zaměřuje na zvukovou ekologii, ve snaze přivést pozornost k aktu vědomého aktivního poslouchání a ke všední i pestré poetice zvuku za využití obskurních objektů a vlastních DIY instrumentů. O své tvorbě mluví jako o “zvukem zvrásnění tkaniny času”. Je členem řady hudebních a uměleckých seskupení. Prezentoval svou tvorbu napříč Evropou v prostředí sahajícím od akademické soudobé hudby, DIY nebo undergroundové scény, přes pop music k taneční hudbě, noisu a dál.
Jonáš Svoboda je absolvent ateliéru Intermedia na FaVU v Brně. Experimentální filmař a zvukový tvůrce. Ve svých audiovizuálních esejích zkoumá vlastnosti paměti ve vztahu k vlastním obsáhlým archivům. Svá díla prezentoval mimo jiné v rámci Prague Quadrienale 2018 a festivalu Marienbad 2018. Na hudebním poli se pohybuje mezi obsoletním laptopovým breakcorem a noisovou improvizací. Ve svém skladatelském portfoliu má mnoho scénické hudby a soundtracků pro celou škálu českých divadel a kulturních institucí. Je členem divadelního souboru Bazmek Entertainment, tvůrčího kolektivu Bifidus, umělecko-aktivistické skupiny Global Genocide a noisového uskupení Pavel Ondračka se kterým vystupoval mimo jiné v rámci festivalu Manifesta 11 v Zurichu.
