Osudu nikdo neunikne, ať chceme či nechceme, dříve či později se každý ocitáme na dávné cestě, ve víru podivné krajiny – meziprostoru mezi pohádkou a hororem. Se zvířecí animou našich pocitů čelíme vichřici vlastních ambicí a přání, zmrazení v čase sami sobě hledíme do očí, s nadějí v mlhu, které se říká budoucnost. Agent Cooper nám šeptá do ucha: “I have no idea where this will lead us, but I have a definite feeling it will be a place both wonderful and strange...” A my si v duchu povzdechnem: “Oh, them little barbarians in our melancholic hearts.”

kurátor: Miroslav Maixner