Lenka Kubelová

čerpá obrazové motivy ze vzpomínek. Svou nahodilostí připomínají její malby
fotografické momentky. Cíleným opomíjením detailu působí nedokončeným a
povrchním dojmem. Jejich příběh je uzavřen formátem plochy, diváka do děje
nevtahuje.

Martin Mrkva

je architektem svých námětů, které jsou mu pomocí světla východiskem k
uhlovým kresbám. Vytváří mikrosvěty z textilií, do kterých zahaluje buď
zvířecí lebky - jejichž odkaz můžeme chápat ve vztahu k pomíjivosti a smrti,
nebo lidskou figuru, která je v kontrastu s lebkami zástupcem života.