Výstavní projekt, nazvaný Chůze lesem – zastavení (volně podle filosofické eseje Ernsta Jüngera Chůze lesem. "Zde a nyní") se ubírá krajinou z obrazů, představujících malířskou tvorbu Marie Blabolilové jako pozornou, soustředěnou chůzi krajem, lesem, pod stromy, prokládanou Zastaveními Božích muk. Výstava záměrně rezignuje na malířčinu grafickou tvorbu a z ní vycházející interiéry, protože autorka se v poslední době malbě věnuje výrazně větší měrou než grafice, a její svérázné obrazy na linoleu a válečky byly dosud představovány spíše jako doplněk grafické tvorby.