Hlava se ti zatočila jako na rozhledně. Šroubovice točitého schodiště je její páteř. Z jedné strany spojená se zemí, druhou zaráží svůj bodec do temného nebe. Sestupuješ z rozhledny do rozlehlého sklepa pod ní, kde mosazné plynové lampy s jemnými vzory osvětlují zuby perských koberců a deček. Takhle nějak sis tu místnost pamatoval, jen jako bys nyní byl na její rubové straně. Stejná jako jindy, jiná než předtím, v odrazech myšlenek a mlžných vzpomínkách stáváš se svým zrcadlovým bratrem. Jan Bražina a v Krakově usazená ukrajinská umělkyně Veronika Hapchenko promění společnou výstavou prostory Šachty v temný budoár, jehož možností je sen a limitem lidské tělo.

Jan Bražina (*1997) je čerstvý absolvent Ateliéru sochařství pod vedením Jana Ambrůze na brněnské FaVU. Všechny aspekty jeho různorodé (a přesto uceleně působící) objektové tvorby odkazují svým tvarem, velikostí, designem či účelem k lidskému tělu, čímž otevírají téma (osobní) identity. Pracuje přitom v širokém materiálovém rozptylu od textilu, přes klasické sochařské techniky, až po využití přírodnin.

Veronika Hapchenko (*1995) je původem ukrajinská umělkyně, která v současnosti žije a působí v polském Krakově, kde také absolvovala místní Akademii umění. Jejím výchozím médiem je malba, ze které občasně expanduje i do okolního prostoru ve formě objektů. Její snově zamlžené obrazy často zachycují těla, která jakoby se zrovna klubala z nějaké primární svaloviny, či se psychedelicky morfovala do jiných předmětů. Hapchenko odkazuje k okultismu i folklóru, zůstává přitom však pevně usazená v aktuálním estetickém jazyku současného vizuálního umění.

kurátor: Šimon Kadlčák

Program galerie Holešovická šachta vzniká za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hlavního města Prahy a Městské části Praha 7.