Práce grafika Jana Vičara /1967/ z posledních let nese smyslné poselství erotických náznaků i naturálně explicitního vyjádření. Možnou prvoplánovost tohoto vtíravého obsahu zjemňuje symbolistní a svým způsobem absolutní vyznění grafikých listů, upřímná naivita typická pro lidové umění a úzké propojení s přírodou. Svými prvotřídními osobitými cykly linorytů či dřevorytů spojuje vlastní prožitky a představy s pudovými základy přírodního koloběhu.