Větev, člověk, pták. 

Společně čnějí do tmy, jež je plna 

svým prázdnem… 

Větev v rukávu z lišejníků člověku 

a ptáku podává ruku pomoci. 

Vymezuje jejich světy.  

Ukazuje jim jejich místa patření... 

Stojí mezi nimi, ale zároveň je 

sbratřuje. 

V absenci toho druhého nachází 

každý z nich sám sebe, své místo 

patření světu. 

Kůra, vlasy, peří. 

Společně pokrývají těla, jež jsou 

jejich přítomností obdarována 

zjevem… 

Jsou zahalena absencí nahoty, 

jež nechává vyvstat jejich   

opravdovou podobu ve světle tmy. 

Karolína Netolická