“Na počátku byla emoce. Bylo to rozhořčení a zoufalství. A tak jsem vypnula telefon. Vzala plátno a namalovala to, co jsem cítila. 
Vznikl obraz Cožeeeeeeeee, první ze série mnoha syrových pláten.“

Kláru Sedlo znají diváci a sběratelé umění především skrze obrazy plyšových hraček nebo záhadných rosltin z Voynichova rukopisu. Výstava Cože? je zcela jiná. Oproti fantazijním výjevům se zde divák setká s divokou a neupravenou emocí – z mysli rovnou na plátno.

„Kdo mě zná, ví, že obvykle tvořím na základě vizí, které ke mně proudí. Vidím v hlavě obraz, sednu si a namaluji ho – zkrátka, na začátku je vize. Avšak u většiny obrazů, které vidíte kolem, na začátku nebyla vize. Jen intenzivní emoce a bílé plátno, před které jsem si sedla, aniž bych věděla, co přesně budu dělat,” říká autorka o svém odlišném přístupu, který rozvíjela poslední dva roky.