Tvorba Jaroslavy Štědry je dokladem, že řemeslně dokonale zvládnutá malba je médiem, které má stále svoji hodnotu a vedle aktuálních uměleckých proudů nikterak nezaniká. Jeho tvůrčí postup je takřka staromistrovský. Olejové lazury na plátno klade v mnoha vrstvách což mu dovoluje plasticky modelovat prostor a především zachytit valéry jeho prosvětlení. Původní inspirací je pro něj reálný prostor, který se většinou ztotožňuje s konkrétní krajinou. Ten se zároveň prolíná s prostorem mentálním, se vzpomínkami, vjemy, vůněmi a chutěmi. Malíř do krajiny vtěluje své pocity a přetváří ji ve vizuální esenci prožitého momentu. Zříká se popisných detailů i vymezení pomocí obrysů. Jen občasné použití křehké linie, která nezapře šímovskou inspiraci, odkazuje k původnímu zakotvení v reálu. Světelná škála na jeho plátnech variuje od něžně mihotavého svítání na vodní hladině přes smířlivé dopolední projasnění olivového háje, ostrou polední záři v široce rozevřené krajině, unavené světlo odpoledního slunce v polích, až po tajemné stmívání za oknem.

Kurátor: Terezie Zemánková