Studium na sklářské škole v Kamenickém Šenově, Institutu výtvarné kultury v Ústí nad Labem (doc. Pavel Mizera) a pražské VŠUP (prof. Vladimír Kopecký), praktická rytecká zkušenost v karlovarské sklárně Moser, pozice vedoucí malířské dílny skla na VŠUP či pedagogické působení na Toyama City Institute of Glass Art v Japonsku, to vše spoluvytvářelo výtvarné vidění světa Lady Semecké. A jistě také setkávání s lidmi – učiteli, kolegy a studenty –, která dokáží inspirovat, motivovat a dodávat odvahu k hledání vlastních cest a přístupů k tvorbě.

Pro její autorský rukopis je typická neokázalost, soustředěnost, emoční hloubka. Ať již se jedná o volně stojící nebo závěsné objekty, lze je vnímat jako obrazy ve skle.

Jsou ve skle zachycenou autorčinou obrazností, upřímné a nearanžované výpovědi o jejích nadějích, snech, radostech i obavách. Není v nich agresivní exprese jako v některých dílech prof. Vladimíra Kopeckého, přesto jeho introvertní „emoční estetiku“, společně s kulturním dědictvím Země vycházejícího slunce, vidím jako dva prameny inspirace, které se v díle Lady Semecké osobitým způsobem prolínají.

V České republice je dnes více než stovka sklářských výtvarníků čtyř generací a mnoho dalších, kteří sklo využívají k vyjádření svých uměleckých představ jen občas. A přestože každý z nich má svůj autorský rukopis, neznamená to nutně, že jde o rukopis originální nebo výtvarně přínosný. Lada Semecká však patří k těm, kteří se díky svému talentu a pracovitosti zapisují do příběhu českého uměleckého skla velmi výrazným a podnětným způsobem.

Petr Nový
kurátor výstavy

foto: Gabriel Urbánek, Štěpánka Stein