Lukáš Cinkanič (*1996) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval v ateliérech Davida Böhma, Dalibora Smutného a Josefa Bolfa. Během studia absolvoval také stáž na Akademii výtvarných umění ve Varšavě.

Ve své aktuální tvorbě se zabývá prolínáním identit, přičemž jako výchozí bod využívá vlastní rodinnou historii. V centru jeho zájmu stojí vztah mezi ním samotným a jeho dědečkem, himálajským horolezcem, jehož životní zkušenost a archivní materiály se stávají součástí autorova obrazového cyklu.

Zatímco dědečkovy cesty směřovaly do vysokohorských krajin, Cinkanič nachází svůj vlastní způsob objevování světa v dobrodružných výpravách napříč Evropou. Právě setkávání těchto dvou odlišných zkušeností, které jsou však spojeny motivem překonávání překážek a vzdáleností, tvoří základní motiv výstavy.

Autor ve svých obrazech propojuje osobní vzpomínky, rodinné fotografie a archivní materiály do nových obrazových situací, v nichž se minulost setkává s přítomností. Geometrické formy, které se v dílech opakovaně objevují, nepředstavují pouze formální kompoziční prvek, ale zároveň narušují lineární vnímání času a prostoru a stávají se tak portály, skrze něž se jednotlivé reality vzájemně setkávají.

Cinkaničova práce je charakteristická citlivým propojením malířského média s autorskou grafickou technikou založenou na přenosu obrazu pomocí sítotisku. Tento proces mu umožňuje pracovat s fotografickými předlohami a archivními záznamy. 

Název výstavy odkazuje k básni Charlese Hamiltona Sorleyho, která rezonuje s autorovým vnímáním dobrodružných výprav, kde se intenzivní prožitek setkává s vědomím vlastní nepatrnosti vůči krajině a světu.

"Vody všech moří jsou jak v bouři neklidné. 

Na stromech větve rvou vichřice ničemné.

Pomine bouře stín? Proč právě stromoví?

Běžíme bez příčin pod nebem rozlehlým."