Magdalena Turzová se svou promyšlenou senzitivní malbou dotýká témat, která volně vycházejí z dvojsečné pozice středního věku, kdy člověk už vychovává děti, ale přitom sám nepřestává být dítětem stárnoucích rodičů. Přestože jsou její obrazy ukotvené v osobním prostoru, vztahují se k obecně sdílené zkušenosti, a proto mají schopnost objektivní výpovědi. Obrazy svatých nalezené na půdách, ochranná funkce plyšáků, dětský fakáč zpod peřiny, zkusmé polibky zrcadla i nebezpečný klid měsíční noci, to vše probleskuje v rámci jejího vizuálního přemýšlení. A k tomu instalace, jako když si zase v pokojíčku lepíte na zeď fotky.

kurátor: Radek Wohlmuth