Výstava představuje dvě odlišné osoby a postupy uměleckého vnímání o pojednání prostoru: Markétu Jáchimovou, umělkyni tvořící v médiu malby a sochy, Ondřeje Čecha pracujícího s architekturou jako nositelem významu s přesahy do prostorového řešení výstav. Tato pražská dvojice spolupracuje dlouhá léta a vnímá otázku výstavního prostoru a díla jako komplexní celek, který je nutno vnímat především s ohledem na diváka. Výstava je inspirována historickým interiérem obřadních síní spodobených v malbě a objektech Markéty Jáchimové. Ondřej Čech autorsky pojednává samotnou instalaci výstavy, jež usazuje do kontextu dnešní doby.