Martin Mlateček maluje ulice, kterým se většina lidí vyhýbá – tlumené kouty Žižkova, kde se světlo rozlévá pod žlutými lampami a ticho vibruje neklidem po zavíračce. Maluje v plenéru, v noci, a kromě ulic zachycuje i setkání: opilce, noční pracovníky, toulavé hlasy. Každé plátno se stává zbytkem kontaktu, stopou času sdíleného s těmi, kdo právě prošli kolem.

Jako flâneur se toulá městem bez cíle, jen s přítomností. Jeho malby nejsou ani romantické, ani cynické – nesou elektrizující nehybnost reality pozorované bez soudu. Vrstvené olejem a tmou zaznamenávají křehký dialog mezi malířem a místem, mezi jedním člověkem a městem, které nikdy úplně nespí.